Světlo, stejně jako jiné elektromagnetické vlnění, tvoří dva oscilující na sebe kolmé vektory – elektrický a magnetický. U dostatečně pomalého záření, jako jsou například radiové vlny, můžeme měřit elektrický vektor standardními přístroji. Avšak světlo kmitá tak rychle, že pro změření změn jeho elektrického vektoru bychom potřebovali přístroje desettisíckrát rychlejší než ty, kterými disponujeme. Nicméně velkému týmu německých a rakouských fyziků se podařilo měřit elektrický vektor světla pomocí jeho interakce s elektronem, jež byl právě uvolněn ultrakrátkým ultrafialovým pulsem. Stručně můžeme říci, že vlna červeného světla může uvolňující se elektron zpomalit či urychlit dle aktuální velikosti svého elektrického vektoru.
Měření elektrického složky světla
31.8.2004
